Vila, co padne do krajiny

A taky vila, co se nezdá! Na první pohled může působit nenápadně, ale uvnitř skrývá překvapivě velkorysý prostor. Klientovým přáním bylo vytvořit pohodlné zázemí pro rodinu, dostatek parkovacích míst — venku i v garáži — a jednací místnost, která bude součástí domu, ale zároveň oddělená od soukromí rodiny.

Parcela leží na svažitém terénu v malé obci na východě Čech, kde je běžné stavět z místní opuky. Proto jsme vilu navrhli jako soubor tří jednoduchých domků se sedlovou střechou, které jsou propojené částmi s rovnou střechou. Každý „domek“ má svou jasnou funkci. Dvojice domků s garážemi a jednačkou navíc chrání třetí, čistě obytnou část, před pohledy z ulice.

Tvar terénu jsme respektovali a přirozeně do něj vilu zasadili. V obytné části jsme pracovali s hravými půlpatry: od vstupu s kuchyní a jídelnou klesá hlavní obývací prostor o půl patra dolů, do dětské zóny se naopak stoupá o půl patra nahoru. Díky tomu je z kuchyně a jídelny přehled o celém domě. Celá denní část je otevřená do soukromé zahrady — velká okna propojují interiér s terasou a bezokrajovým bazénem.

Zvolenými materiály klademe důraz na opravdovost. Fasáda kombinuje opuku, bílou omítku, dřevěné obklady garážových vrat a hliníkovou krytinu. Uvnitř se potkává tmavě mořené dřevo, tmavě šedé vestavné prvky, pohledový beton a čistě bílé stěny.

A pár detailů pro radost: interiérová „černá věž“ s okénkem mezi půlpatry, krokve v jednací místnosti tvarované jako žebra velryby, nebo prosklená stěna mezi jednačkou a garáží, kde stojí vystavený automobil jako umělecký kus.